Tetanus – infekční onemocnění
Tetanus je akutní nebezpečné infekční onemocnění. Jeho vyvolavatelem jsou toxiny produkované bakteriemi Clostridium tetani. Tyto bakterie jsou běžnou součástí trávicího traktu skotu, koní a dokonce je můžeme najít i u některých lidí.
Průběh infekce
Výkaly se dostávají do půdy, kde se „zapouzdří“ a vytvoří tzv. spory, které jsou velmi odolné vůči okolním vlivům a vydrží v půdě i několik desítek let. Hlínou nebo prachem může dojít také ke kontaminaci různých předmětů. Proděláním nemoci se nevytváří trvalá imunita.
Infekce vniká do těla ránou, která je kontaminována Clostridiemi. Může se jednat o rány hluboké, hnisavé, nejčastěji od rezavého hřebíku, mohou to však být i malé ranky, např. od třísky nebo píchnutí se nějakým trnem. Méně časté je zanesení infekce do otevřených zlomenin, vředů, proleženin nebo popálenin.
V ráně se spory odpouzdří, přechází do své aktivní formy a začnou se množit. Samotné bakterie se nešíří, zůstávají v místě poranění. V anaerobním prostředí (bez přístupu vzduchu – v hloubce tkáně) ale začnou vylučovat neurotoxiny (tetanospasminy), jedovaté látky, které pronikají do okolních nervových zakončení a šíří se jejich vlákny.
Krví a mízou se dostávají i k jiným nervovým vláknům a šíří se dále do centrálního nervového systému. Ovlivňují motorické nervy (nervová vlákna ovládající příčně pruhované svalstvo, tj. svalstvo, které ovládáme vůlí), které se stávají dráždivější a svaly pak reagují na sebemenší podněty. Vznikají bolestivé svalové křeče. Tetanus se nepřenáší z člověka na člověka.
Projevy infekce
K projevům dochází 3 – 30 dní po nákaze, přičemž platí, že čím dříve se infekce projeví, tím horší má průběh a následky. Nejčastěji přichází po 1 – 2 týdnech. Závažnost projevů závisí na druhu poranění, na množství vyprodukovaného neurotoxinu a na vzdálenosti místa poranění od centrálního nervového systému.
Tetanus se vyskytuje ve 3 formách. Nejčastější (tvoří asi 80 % všech onemocnění) a nejzávažnější je generalizovaný tetanus. Jeho charakteristickými znaky jsou zánět a následně vyvolané křeče celého těla.
Nejprve se však projevuje nespavostí a svalovým neklidem. Postupně napadá žvýkací svaly a způsobuje jejich křeče. Nemocný bolestivě křiví ústa, nemůže je otevřít a nesnadno se mu polyká. Postupně jsou napadány i mimické svaly.
Výraz obličeje připomíná křečovitý smích (risus sardonicus). Křeče hlasivek způsobí, že nemocný nemůže mluvit. Objevuje se ztuhlost šíje. Častým příznakem je ztuhlost břišních svalů. Šíří se dále a napadá svalstvo v okolí páteře, přechází na trup a končetiny.
Průběh infekce
Zpočátku dochází jen k občasným křečím, jejich interval se však postupně zkracuje. Křeč může také vzniknout jako reakce na světlo, zvuk nebo dotyk. Tělo zasažené křečí je prohnuté v bedrech a připomíná napjatý luk (opistotonus). Jako reakce na infekci se objevuje teplota a nadměrné pocení. Krevní tlak je vyšší a srdce bije rychleji.
Nemocný je celou dobu při vědomí. Onemocnění se šíří i na dýchací svaly, jejich křeče znemožňují dýchání a nemocný se může i udusit. Vzácně může dojít při křeči k prasknutí svalů nebo ke zlomenině kosti. Podtypem generalizovaného tetanu je novorozenecký a mateřský tetanus.
Varianty Tetanu
Mateřský se týká těhotných žen a žen v období šestinedělí. Je spojen s porodem nebo potratem vedeným v nehygienických podmínkách. U novorozeneckého tetanu je vstupní bránou nesterilně ošetřená pupeční šňůra. Tyto dva podtypy jsou problémem v rozvojových zemích.
Druhou formou je lokalizovaný, místní tetanus. Způsobuje křeče pouze v oblasti místa vstupu infekce. Pravděpodobně poukazuje alespoň na částečnou imunitu proti tetanospasminu.
Poslední, třetí formou je hlavový tetanus. Jedná se o velmi vzácný typ, při kterém jsou postiženy hlavně hlavové nervy.
Komplikace onemocnění
Ke komplikacím tetanu patří postižení plic a srdce, hrozí postižení ledvin. V nejtěžších případech končí tetanus smrtí. Její příčinou je kolaps dýchacího systému (křeče mezižeberních svalů a bránice) nebo srdeční selhání.
Onemocnění se diagnostikuje na základě správně odebrané anamnézy (poslední očkování, zranění v poslední době apod.) a podle klinických příznaků.
S jistotou tetanus potvrdí mikroskopický rozbor vzorku poraněné tkáně nebo stěru z rány, který odhalí přítomnost Clostridií. Aby se vyloučilo jiné onemocnění nervového systému, je možno provést vyšetření mozkomíšního moku, který se získává lumbální punkcí.
Léčba tetanu
Vážnější případy se léčí většinou na jednotkách intenzivní péče. Cílem léčby je zabránit napadení dýchacích cest. Důležité je, aby bylo nemocnému po úraze co nejdříve podán protitetanový imunoglobulin, který zabrání rozvoji nemoci. Následuje důkladné vyčištění rány a podání antibiotik. Svalové křeče se tlumí uklidňujícími léky, bolesti analgetiky.
Prevence proti Tetanu
Jedinou účinnou prevencí je očkování. Od roku 1958 se celoplošně očkují děti, od roku 1974 i dospělí. Očkování proti tetanu je součástí hexavakcíny (záškrt, tetanus, dávivý kašel, haemophilus influenzae, hepatitida B, dětská obrna).
První dávka hexavakcíny se podává po zhojení jizvy vzniklé při očkování proti TBC. Bývá to mezi 13. a 15. týdnem věku dítěte.
Pravidelné očkování
S odstupem minimálně 1 měsíce se podává druhá dávka hexavakcíny. Stejně tak 3. dávka se aplikuje s odstupem nejméně 1 měsíce od předešlé vakcinace. 4. dávka se aplikuje s odstupem 6 měsíců, nejpozději do 18 měsíců věku dítěte.
V 5 letech se dítě přeočkovává proti tetanu znovu (spolu se záškrtem a dávivým kašlem). Ve 14 letech se proti tetanu podává 6. dávka. Tetanová vakcína se následně podává každých 10–15 let, jako tzv. posilující očkování.
Záleží to na hodnotě antitetanových protilátek v krvi. Přeočkovává se i v případě, že došlo k rizikovému úrazu. Díky očkování je tetanus v rozvinutých zemích velmi vzácným onemocněním.
Prevencí proti tetanu je také důsledná dezinfekce ran. Peroxid vodíku uvolní v ráně kyslík, čímž zahubí Clostridii, která přežívá pouze v prostředí bez přístupu vzduchu.